Jak jsem viděl koedukovanou školu pro muže a ženy


Jak jsem viděl koedukovanou PŠvP pro muže a ženy

aneb Maxíkův blog



Nečiním si v žádném případě podat úplný obraz průběhu celého semináře, bo deníček jsem si nepsal. Jedná se o útržky a subjektivní dojmy chlapa, který se s něčím podobným setkal poprvé.

Den prvý
Zahájení.
Po úvodních organizačních pokynech si máme vytáhnout tarotovou kartu a začít přemýšlet o tom, co nám vyjadřuje. Vytáhl jsem „Velekněžku“. A mám první problém – cítím, že se jedná o cosi hodně významného, ale nevím co to je!?

Ariadnina nit.
Pan nás požádá, abychom postupně řekli něco o sobě a zejména proč jsme se přihlásili a co od semináře očekáváme. Krátce popovídá o sobě a poté k mému zděšení po mě hodí klubíčko červené příze, jehož konec si ponechá v ruce. No jo, jsem v tomto prostředí novej, nic o mě neví … Nevím, kde se to ve mně bere, ale povídám o sobě i takové intimnosti, o který jsem snad neměl ani tušení. Otázky, diskuse … no dusili mě snad tři čtvrtě hodiny. Klubko hážu Andromedě (bo jsem ji přivezl), ta dalším. Někteří jsou stručnější, u jiných mi připadá, že otevřenost trošku chybí. Žasnu nad analytickými schopnostmi Reginy a Vanilky. Ty dvě mají na rozdíl ode mě snad ve všem jasno! Bohužel mé racionální a v podstatě exaktní myšlení mi neumožňuje vše plně vstřebat a pochopit! A kolik sprostých slov tam používají!!! Jen namátkou – sebepřijetí, empatie, zrcadlení, sebereflexe, kineziologie, konstelace … lituji, že jsem si s sebou nevzal alespoň výkladový slovník a slovník cizích slov! Co třeba znamená „mít rád sám sebe“? Snaha mnohých zasvěcených vysvětlit mi to zcela odpovídala okřídlenému úsloví „házet perly sviním“!

Den druhý
Meditace.
Ulehám, marně se snažím zbavit vlezlých myšlenek a poslouchám, jak se nás Pan klidným hlasem snaží uvést do hladiny alfa. Představy, že kamsi jdu, by nebyly až takovým problémem, ale jak mám sestupovat do jakési zbrojnice po schodech poté, co se musím nití přivázat k dubu? No dobře, přetrhnout nit pro mě nemůže být složité, představuji si jakousi místnost (že by ona zbrojnice?), jenže ta je prázdná! Zbraně žádné! Nevadí, nemám zapotřebí proti někomu nebo něčemu bojovat. Jsem ostatně docela mírumilovný … Posléze čumím jak vejr, s čím se setkali ostatní. Luk a šípy, Excalibur … Všechny však překonává Pisatel, který ve zbrojnici našel napůl vypitý půllitr piva! V tomto případě mám naprosto jasno! Nepřítele nejprve opít a poté praštit kríglem po hlavě nemusí podle mě být špatná taktika!

Konstelace.
Po rozdělení rolí hrajeme pohádku. O popelce. Vyfasuji roli otce. Vybavuji si Vladimíra Menšíka a uvědomuji si, že je to v háji! S tím se přece nemohu srovnávat, takže se určitě znemožním, budu zostuzen … Snažím se, chci být chvílemi vtipný (někdy asi trapně!?), ale prostě to není moje parketa. Holt, neumím to! Ostatním to jde výrazně lépe, hlavně Macecha (se kterou se od té doby oslovujeme „mamko“ a „taťko“) předvedla herecký koncert, za který by se nemuseli stydět herecké celebrity Vinohradského a možná ani Národního divadla! Ale i přestavitelé holoubka a dalších rolí byli skvělí! A jak to zhodnotila Pan? Cituji: „Teda byla to komééédie – Popelka odmlouvala a s oříškama hrála skořápky, macecha omdlívala, táta nechtěl do sexshopu pro metr dlouhej (pozn. aut.: mamka chtěla koupit vibrátor, ale jen třičtvrtěmetrovej), dcery se opalovaly bez, holoubek nechtěl bejt socha, pošťák zvonil dvakrát a princ mlčel fakt jako vykastrovanej “. Prostě, chechtám se (a nejen já) ještě teď!
Při následném rozboru (tak vo tom jsou konstelace!?) se dozvídám, že ta role byla o mě (!?) a že jsem měl nějakej vnitřní blok! No jo, ale co s tím mám dělat?

Kineziologie
Další sprosté slovo! Jestli jsem to pochopil správně, jedná se o odbourávání bloků. Prý jakýchkoliv! To mě zajímá, mám blok na hrudní páteři, tedy mezi lopatkami. Postupně navštěvujeme Frančesku, která se kineziologií prý úspěšně zabývá. Po počátečním kratičkém „vyšetření“ (?) se dovídám, že celkově „jsem v pohodě“. Tak co si ta Pan před chvílí vymýšlela? Docvakne mi, že ženské, která nejenže se bezostyšně obohacuje na problémech jiných, ale navíc na semináři kecá blbosti nelze věřit! Tak!!!
A co se týče páteře, k tomu jsou prý potřebné 3 terapie v celkové délce 5 hodin. Českou Třebovou mám sice trochu z ruky, ale pokud by mi to pomohlo, proč ne? Beru si kontakt. Kromě toho mi Frančeska dává vytáhnout zvířecí kartu. Leopard! Pochvalně zamručí (Frančeska, nikoli leopard!) a sděluje mi její význam: integrita, pravda. Integritě rozumím, ale co s pravdou? Jako že nemám lhát? To přece nedělám! Ani to prý neumím, jak jsem se dozvěděl z výsledků několika psychologických vytření, jež jsem absolvoval! Nebo mi nemají lhát ostatní? Mám to snad vysvětlovat svému okolí? Frančeska mi sděluje, že to platí oboustranně, což mě uspokojuje.
Při jiné individuální konzultaci se dozvídám směr, ve kterém bych měl na sobě pracovat. Jedná se o to, rozvíjet v sobě některé ženské vlastnosti. Konkrétně intuici a citlivost. Je to fakt, někdy se chovám jako buldozer, který vše hlava nehlava hrne před sebou.
Mezitím se ostatní oddávají volnějšímu pokecu při popíjení mnou dovezeného sudového vínka, přímo od „mého vinaře“. Mám radost, že jim chutná! Příště ho budu muset vzít trochu víc! Pan nám pak oznamuje další program.

Doteky.
Jedná se prý o jedno z tantrických cvičení. Ležíme se zavázanýma očima (chlípníkům zdůrazňuji, že oblečení!) na karimatkách v kruhu (vlastně v kříži, ančto jsme jen čtyři) hlavami k sobě, hraje tichá příjemná hudba (jo, Enya je fajn!) a kolem nás pomalu chodí dámy. Na signál nás začínají masírovat a hladit. Když jsou doteky příjemné, potichu máme říct „ano“, v opačném případě „ne“. Záleží na každém z nás, kam až „dávajícího“ pustí a co si vůči nám „přijímajícím“ dovolí. Kterápak to asi je? Kdyby ty ruce nebyly tak studené, bylo by to docela fajn! Po asi 5 minutách opět chození, signál a ejhle! Jiné ruce, tentokrát teplé, něžné … hmmm, docela si to užívám! Po čtyřech střídáních dochází ke změně rolí – tentokrát uléhají dámy a masírujeme a hladíme my chlapi. Úlohu „dávajícího“ si vychutnávám ještě víc! Bylo zajímavé sledovat, jak se u jednotlivců odbourávaly zábrany. Přesto se neodvažuji překročit práh počestnosti a dotknout se intimnějších míst!

Tao masáž.
Protože jsem se v předchozích debatách zmínil o své zkušenosti s tímto druhem masáže (jako přijímající i jako dávající), jsem okolo půlnoci vyzván, abych vysvětlil, o co jde a předvedl ji. Zvládnu to? Prováděl jsem ji v minulosti jen asi 3x, naposledy před nějakými 2 lety! A před diváky? Bude můj amatérský pokus pracovat s energiemi fungovat? … No, zkusil jsem to a snažil se vydat ze sebe co nejvíc. Protože se jiná dobrovolnice nenašla (chlapa jsem předem zavrhl!), „přijímající“ byla Čarodějka, která si o to sama řekla. A co o tom v diskusi napsala? Cituji: „…uvolnění páteře bude mít z velké části na svědomí i Maxík a jeho nepřekonatelná Tao masáž. Mňam, mňam ... ještě že mi nevadí nahota a jsem tak trochu exhibicionista ... takže jsem si dovolila něco, co mi asi některé z vás záviděly ...“ Asi jo, na některých výrazech to bylo vidět (že, Regi?). A opět nevycházím z úžasu, když se při následné diskusi dozvídám, že ta sálající energie prý byla vidět! To mi mozek nebere! Ten Matouš je snad z jiného světa …!

Den třetí
Obrazárna.
Princip spočívá v představě, že stojím před obrazem, který má název odpovídající jménu postupně každého účastníka semináře a mám popsat, co na něm vidím. Makačka na bednu, bo času je to málo! Ale jak se později ukazuje, docela se mi daří vcelku dobře vystihnout charakteristiku většiny přítomných (že, smyslná mamko Terezo křížená Ďáblem)! Následně se musím usmívat tomu, jak mě vidí ostatní! Jen namátkou: „síla, citlivost, charisma, štrúdl od maminky s kakaem“ (tady nevím, jsem k sežrání nebo k zakousnutí?), nebo „ze středu obrazu vystupuje paprsek, který se rozlévá do všech stran. Svou silnou energií nabíjí všechny, kdo se na něj podívají“; „stydlivý úsměv něžného obra“. Děkujííí!!!

Doteky.
Pro velký úspěch si je vynutily především holky. A ejhle, právě ty odhazují část zábran a až na jednu výjimku (kvůli neoholeným nohám) si ponechávají jen 2 nejzákladnější kousky prádla! Osměluji se a zkouším i lehounké pohlazení v těsné blízkosti citlivých míst a vychutnávám si jejich reakce.
A u srdíčka mě zahřála slova jedné nejmenované účastnice "... jak jsem po jednom tlapkání lítala až u stropu, tak to bylo po tom tvém, máš zázračné ruce!"

Závěrečný pokec.
Postupně hodnotíme, co nám naše účast přinesla, zda naplnila očekávání a diskutujeme o jeho obsahu, svých pocitech … Úžasné je, jakou jsme někteří prodělali změnu. Např. jeden z účastníků přijel s nechutí, vyloženě proti své vůli, jen proto, aby udělal radost své partnerce. A postupně si všechny aktivity vyloženě užíval a ukázal se jako úžasnej a pohodovej člověk.


Závěrem
Seminář bohatě naplnil moje očekávání. Pohladil duši (trošičku i tělo), podíval jsem se na sebe očima jiných … Ano, opravdu jsem spokojen! Mé poděkování určitě patří nejen organizátorkám Pandoře a Čarodějce, ale i ostatním účastníkům. Poznal jsem zajímavé lidi, získal nové přátele a bude-li v budoucnu možnost, určitě zase přijedu!

Maxík